Ministr nechápe klíčové dopravní potřeby většiny obyvatel

Komentář Tomáše Tužína k podcastu zdopravy.cz s ministrem dopravy Martinem Kupkou

Předem lze říci, že pan ministr nepřekročil hranici mediálního mainstreamu. Téměř se zdá, že před rozhovorem narychlo přečetl nadpisy článků s dopravní tématikou za poslední rok, a z jejich obsahu urychleně zformuloval svůj „komplexní pohled“ na problematiku. Otázkou je, jestli se dalo čekat víc od bývalého novináře, který vzděláním ani profesní praxí nemá s dopravou a dopravní infrastrukturou prakticky žádnou zkušenost. Tedy spíše heslovitě k několika zajímavým názorům:

Podpora klíčových projektů:

Co je to „klíčový projekt“? Pro každou obec, dokonce pro každého uživatele je klíčový jiný projekt. Pro někoho dálnice, pro jiného třeba cyklostezka do Kotěhůlek k nádraží … Nicméně z kontextu lze pochopit, že „klíčové projekty“ – „velké stavby s celostátním a regionálním významem“. Pane ministře, řekněme si fakta:

Cesty do práce vyjdou Čechy v průměru na tisícovku měsíčně. Mnozí ale za dojíždění platí i více než 30 tisíc za rok | Hospodářské noviny (HN.cz)

Průměrná vzdálenost, na kterou se přepravují lidé do práce, je 18 kilometrů. Za jinými potřebami (služby, škola, pošta, obchod) stačí většinou dojet jednotky kilometrů do nejbližší vesnice, ve městech jsou doslova „na každém druhém rohu“. Klíčová pro naprostou většinu obyvatel České republiky je regionální doprava, nikoliv výstavba dálnic nebo VRT. To, že za klíčovou nepovažujete regionální dopravu, pouze dokazuje, že nechápete klíčové dopravní potřeby drtivé většiny obyvatel naší země.

Kozí dráha:

V tomto tématu se pan ministr bohužel dokonale zamotal. V rozhovoru mnohokrát opakuje, že „důležitá je komunikace s kraji, které dráhy chce využít a které ne“. Ústecký kraj, na jehož území se Kozí dráha nachází, její provozování jednoznačně podporuje, tedy čekal bych, že reakcí na jednoznačnou podporu provozu bude jednoznačná podpora opravy infrastruktury, která obnovení provozu umožní. Přesto pan ministr další obnově vehementně brání. Tak tedy jak to je pane ministře – opravdu vás vůle krajů zajímá, jak tvrdíte, nebo vás nezajímá, jak dokazujete svými činy? Zkuste si v tom prosím udělat jasno.

„Je zřejmé, že vytížení Kozí dráhy je malé“ – pane ministře, je zřejmé, že když správa železnic řadu let protizákonně bránila obnovení provozu vlaků na této dráze, tak s těmi (nejezdícími) vlaky nikdo nejezdil. Tento postřeh je vskutku objevný. Provoz byl obnovený před několika týdny, počet vlaků, které tudy projely, by se dal v čase pořízení rozhovoru téměř spočítat na prstech ruky. Opravdu je objektivní v této situaci komentovat vytížení Kozí dráhy? Mimo jiné těch několik málo vlaků, které od doby obnovení provozu po dráze projelo, bylo vytíženo natolik, že se do nich mnozí cestující ani nevešli…

„Kozí dráha byla politickým řešením“ – a její zchátrání nebylo politickým rozhodnutím, pane ministře? Rozhodně více než její částečná obnova, která byla pouze naplněním zákonné povinnosti správce dráhy udržovat svěřený majetek v řádném stavu. Považujete plnění zákonných povinností za „politické řešení“?

U problematiky Kozí dráhy nelze opomenout neustálé pomýlení pojmů“ investice“, „údržba“, „oprava“. Vzhledem k tomu, že má pan ministr za sebou kariéru tiskového mluvčího ministra dopravy, tak bych oprávněně očekával, že má tyto zcela základní pojmy nastudované. V případě Kozí dráhy zcela jistě nešlo o investici, ale o opravu, která je v úplně jiném režimu posuzování. Zatímco u investic je legitimní ptát se na jejich návratnost, protože investice není nutností, tak oprava již existující infrastruktury je zákonnou povinností vlastníka, která se provádí automaticky a bezpodmínečně, tudíž se ekonomicky neposuzuje. Ostatně je zřejmé, že oprava naprosté většiny veřejných statků (silnic, chodníků, škol, musejí, úřadů, hasičských zbrojnic, parků …) nemá žádnou „ekonomickou návratnost“, přesto jejich existenci nikdo nezpochybňuje. Hledání „ekonomické návratnosti“ zrovna u Kozí dráhy se stalo už téměř intelektuálním defektem skupiny fanatických odpůrců této stavby.

Plavební stupeň Děčín:

Plavební stupeň Děčín není politickým rozhodnutím? A není náhodou vytížení Labské vodní cesty velmi malé? Nebo zrovna tady to malé využití ničemu nevadí? Bude opravdu po dostavbě plavebního stupně větší? Opravdu si pan ministr myslí, že plavební stupeň bude pomáhat dopravě potravin, které se rychle kazí a pro něž je pomalá vodní doprava vesměs nevhodná? Jak velký je zájem využívat Labskou vodní cestu, konkrétně od kterých zákazníků? Přístup pana ministra velmi jasně naznačuje, že měří právě takovým metrem, který se mu hodí z hlediska prosazení předem stanovených politických cílů.

Dotování cestujících:

„Dotovat jednoho cestujícího sto tisíci“ – jak pan ministr přišel na tuto zjevně nesmyslnou částku? Na těch nejméně zatížených tratích nejezdí ve vlaku průvodčí, neprovádí nikdo sčítání, tudíž nikdo nemůže s jistotou říct, jestli tam je těch cestujících 5 nebo 20. A kolikrát se stane, že na ten vlak opravdu přijde 30 lidí, jenže průvodčí není a strojvedoucí nemá čas tak velkému množství lidí prodávat jízdenky, takže teoreticky je ve vlaku (podle jízdenek) 0 cestujících, prakticky je vlak téměř plný. Opět je poznat, že pan ministr naprosto nemá tušení, o čem vůbec mluví.

Bylo by opravdu potěšující, kdyby si pan ministr zjistil, kolik stojí dotování cestujících v autobusech, které velmi značně zatěžují silnice nižších tříd. Respektive jak přispívají autobusy ke zkrácení životnosti těchto silnic a současně pro kolik cestujících jsou přínosem…

České dráhy:

„České dráhy mají celou řadu nelukrativních spojů“ – další téma, v němž se pan ministr opět dokonale zamotal. Dopravci v regionální dopravě dnes o spoje soutěží, pokud nemají zájem o jejich provoz, tak se soutěže nemusí účastnit. Nelukrativní může být jen takový spoj, jehož provoz dopravce finančně podcenil a získaná cena nepokrývá provozní náklady. Tomu se říká pane ministře „podnikatelské riziko“, a nese jej kdokoliv, kdo se účastní veřejné soutěže – České dráhy stejně jako soukromí dopravci. Opravdu není jasné, v čem dle Vašeho mínění nesou České dráhy toto riziko více než jakýkoliv jiný dopravce, účastnící se soutěží za stejných podmínek.

Závěr:

Byť se pan ministr snažil působit zdánlivě milým a vstřícným dojmem, celkový pocit z jeho vystoupení je smutný. Podstatou vystoupení je zjevné nepochopení pozice ministra, který místo vypočítávání jednotlivých „konkrétních staveb“ musí chápat, že nastavuje systémové prostředí pro fungování dopravního systému. Naučených několik málo prioritních témat a staveb pouze skrývá fakt, že pan ministr dopravě jako systému ani nerozumí, natož aby byl schopen hledat jakákoliv řešení.

Popsaný fakt nelze lépe demonstrovat než právě v tématech, kde pan ministr používá místo argumentů skandálně znějící nadpisy z tiskových zpráv („sto tisíc na cestujícího“) nebo v nichž si otevřeně protiřečí. Naprosto klíčovým tématem pro většinu regionů České republiky je neúnosné přetížení silnic nižších tříd tranzitní kamionovou dopravou, což je téma, které pan ministr nestihl zmínit během hodinového rozhovoru ani jednou. Jedna krátká zmínka padla o příspěvku krajům na opravy silnic nižších tříd, což si lze vyložit tak, že sice v žádném případě nehodlá jako ministr řešit příčinu problémů (sic právě to je práce pro ministra!), ale možná se bude částečně podílet na řešení důsledků tohoto stavu. Od kompetentního ministra dopravy by se ovšem dalo čekat víc …

Ing. Tomáš Tužín

projektant dopravních staveb, místopředseda Záhada lokálek, z.s., 22. 4. 2022